Pochopitelně, jsou moderním trendem, který doporučují mnozí odborníci, ale to není zrovna pádný argument. Důležité je vědět, že samozavlažovací systém jednak usnadní práci se zaléváním, uspoří čas a hlavně se nestane, že byste květiny buď přelili, nebo naopak na ně se zálivkou zapomněli.
Samozavlažovací systém se skládá z hladinoměru, z rezervoáru vody, z prostoru pro nucenou cirkulaci vzduchu a ze zalévací šachty s knotem. Díky této technologii si mohou i začátečníci dovolit vypěstovat i velmi náročné rostliny, např. orchideje. Další výhodou samozavlažování je, že stačí doplnit vodu (živný roztok) jen občas, což zvláště oceníme při delších pobytech mimo domov (na dovolené, na chalupě a pod.). Záleží ovšem na počasí, ve velkých vedrech květiny nespasí ani tento způsob závlahy, jste li mimo domov déle než dva dny.
Proč zrovna samozavlažovací květináče, má to nějaký smysl?
Samozavlažovací systém pracuje na principu odebírání vláhy rostlinou dle potřeby, nedochází tedy k přímému prolévání vody a k odplavování živin, což provází u klasického zalévání střídavý proces rozmáčení substrátu a jeho následné vysychání. Zásadní je to, že se rostlinám dodává vláha pomocí knotu, půda zůstává po celou dobu přirozeně vláčná, nepřesychá, a je optimálně okysličená. Zavlažovací nádoby zabraňují přemokření kořenového balu, nedochází k němu ani při silném dešti, kdy je přebytečná voda odváděna přepadovými otvory.
V samozavlažovacích květináčích a truhlících můžete směle pěstovat i zeleninu nebo bylinky, dokonce i borůvky. Musíte jen zvolit vhodný substrát a pravidelně doplňovat zálivku. Pamatujte, že některé rostliny výborně rostou na přímém slunci, zatímco některé byste měli mít umístěny jen v polostínu. Na slunných místech se daří muškátům, pelargoniím, petuniím a gazániím, do stínu uložte truhlíky s fuchsiemi a begoniemi.